Již v předchozích textech VLHKO V KOUPELNĚ a AKUMULACE TEPLA jsem zmínil přínosy hlíny jako stavebního materiálu. Poté, co jsem měl možnost přebývat v několika domech ze dřeva, slámy a hlíny, zúčastnit se stavby samotné, vzrostl můj pozitivní vztah k využití hlíny ve stavebnictví ještě víc.
Jedná se o jedinečný a přitom snadno dostupný stavební materiál, který má mnoho nesporných výhod…
- akumulace tepla, přispívá ke stabilizaci interierové teploty
- tvárný materiál, který lze nanášet rukama bez zdravotních následků
- tlumí záření a hluk – v kombinaci se dřevem a slámou lze dosáhnout velmi vysokého útlumu elektrosmogu
- díky přidání vhodných příměsí odolává vlhkosti i smáčení vodou;
- přirozeně pojímá a uvolňuje vzdušnou vlhkost dle potřeby
- „měkká“ na pohled, příjemná na dotek;
- přírodní a léčivý materiál;
- hlína zvyšuje požární odolnost stavby;
- po ukončení životnosti stavby se přirozeně recykluje
- při realizaci svépomocí jde o velmi levný materiál a cenovou úsporu při stavbě
Vím, že výše uvedené je jen opakováním toho, co se v mnoha knihách píše. Ale když jsou všechny tyto výhody pohromadě, je těžké oponovat a zdráhat se využití hlíny ve vlastním domě. Tak proč se jí tolik „vyhýbáme“? Jde o obecnou neznalost, nedůvěru k „necertifikovaným“ materiálům a (možná je to ten nejhlavnější důvod) nechceme mít levný a prostý dům, jako měly naše prabáby.
Dnes se de facto se používá stejná hlína jako dříve, ale jinak. S využitím nových a oprášených postupů můžeme aplikovat hlínu i na vodou smáčené povrchy, či na fasády, aniž by voda způsobovala jejich degradaci a problémy stavby samotné.
Také jsou již firmy, které připravují hliněné směsi, nepálené cihly a hliněné obkladové desky, takže je lze pořídit i se „štítkem“ deklarovaných parametrů.
Nosnost hlíny
Doposud jsem v literatuře a na internetu nenašel nosnost hliněných omítek. Respektive informaci o možnostech zatížení hliněných omítek zavěšenými předměty.
Možná jsem špatně hledal, každopádně na jednom semináři pod vedením Dana Grmely došlo k nezávislému jednorázovému testu, který měl minimálně pro účastníky workshopu vypovídající schopnost:
Do obvodové zdi z fošínkové konstrukce vyplněné slaměnými balíky, která byla omítnuta hlínou (v síle 3 až 8 cm) byl vyvrtán otvor, vsazena běžná hmoždina 8×50 s vrutem 6×60. Přes drát bylo na šroub uchyceno lano. Lano bylo postupně zatěžováno až na 100kg živé váhy. Hliněná omítka, hmoždina a vrut vydržely. Až po dynamické zátěži (pohupování) se vrut začal ohýbat a hmoždina deformovala kraj otvoru v hliněné omítce, ale hmoždina nadále držela ve stěně :-O.
Po této zkoušce, za předpokladu kvalitně provedené konstrukce, bych se nebál na zeď (přes ocelovou instalační lištu) pověsit i kuchyňské skříňky, zatížit je nádobím či tchýní :o)