Vhodně zaregulované teplovodní, či elektrické podlahové topení je příjemné tím, jak rovnoměrně prohřívá místnost a zamezuje „studeným nohám“. Ale zároveň vytváří umělé geopatogenní zóny. Navíc, když je špatně zaregulované s vyšší teplotou povrchu nášlapné vrstvy podlahy, způsobuje otoky nohou, nebo aspoň pocit, že máte „nohy jako konve“.
Postupně jsem dospěl k názoru, že je vhodnější řešit vytápění a zamezení chladným podlahám jinými způsoby:
- vhodnější povrchová krytina – ani do vlhkých prostor jako je koupelna či kuchyň nemusíme dávat dlažbu, ale lze využít na dotyk teplé materiály jako marmoleum, korek, či vhodné dřevo.
- stěnové vytápění – toto už se běžně využívá. Stěna pak příjemně hřeje, obdobně jako nahřátá pec.
- nízkoteplotní sezónní akumulační nahřívání podlahy – toto znám zatím v úrovni teorie, bez přímé zkušenosti či výpočtu. Principielně by se mělo jednat o teplovzdušné potrubí podél vnitřní strany zateplených základů. Potrubím je hnán vzduch ohřátý od sluníčka (teplovzdušný kolektor/ trombeho stěna ), který přes kovové potrubí (uzavřený okruh) předává teplo do zeminy pod domem. Vnitřní podlaha není tepelně izolována od podloží (hydro-radon izolace zůstává zachována!) a ohřívá se. Jde o sezónní akumulaci tepla, tady od jara do podzimu se ohřívá hmota pod domem a přes zimu podlaha příjemně hřeje.